Městskému soudu v Praze

Slezská 9

120 00 Praha 2

K sp. zn.19 Cm 23/2011

Žalobce:         JUDr. Josef Kunášek, nar. 6.7. 1950

                    trvale bytem 286 01 Čáslav, Fučíkova 245

                    adresa pro doručování: 193 00 Praha 9, Zdoňovská 17

Žalovaná:       Česká televize, Kavčí hory, 140 00 Praha 4

                    nekalá soutěž – o úhradu ušlého zisku 

                    příloha žaloby č. 1 – nepravdivá tvrzení

dvojmo

důkazy dle textu

I. 

Žalobce se snažil o smírné řešení celé záležitosti. Dne 11.1.2008 o to žalobce požádal generálního ředitele ČT v souvislosti se stížností na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, leč bezúspěšně (DŮKAZ č. I-0 Pokus o smír s ČT). Rada poté uložila žalované za porušení § 31 odst. 3 zákona č. 261/2011 Sb. („Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity ….“) žalované pokutu ve výši 200.000,- Kč. Toto rozhodnutí bylo zrušeno pro jeho  nepřezkoumatelnost a vráceno RRTV k dalšímu řízení, které se nekonalo(DŮKAZ č.  01 Rozsudek MS Praha č.j. Ca 96/2009-30).

Dále Rada upozornila žalovanou den 21.2009 na to, že dle § 32 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. nesmí zařazovat do reportáží pořady a reklamy, které obsahují vulgarizmy a nadávky (DŮKAZ č. 02 RRTV upozornění ČT). Žalobce se totiž s žalovanou, respektive s jejím externím pracovníkem Markem Pokorným u piva pohádal a žalovaná z několikahodinových nahrávek tyto pasáže vybrala. Přitom žalované muselo být známo, že redaktor Marek Pokorný je osoba nedůvěryhodná, nedbající novinářské etiky a byl s ním rok před tím z tohoto důvodu ukončen pracovní poměr v Respektu (DŮKAZ č. 03 Anonym redaktora Respektu Pokorného) jeho šéfredaktorem Markem Švehlou. Jak se žalobce později dozvěděl, byl Marek Pokorný v přátelském vztahu s manželkou žalobce, s kterou se žalobce v té době rozváděl a ukončil s ní pracovní vztahy.

Jak vyplývá z vysvětlení vedoucího redaktora a dramaturga pořadu Reportéři ČT Marka Wollnera na PČR dne 26.5.2008, autorem předmětné reportáže je Marek Pokorný (DŮKAZ č. 04a Vysvětlení Marka Wollnera).

II.

Žalobce dokládá důkazy k jednotlivým nepravdivým skutkovým tvrzením uvedeným v žalobě v čl. I. a uvádí další protiprávní úkony. Zdůrazňuje, že se nejedná o konflikt svobody projevu s nekalou soutěží, ale prosté (nekalosoutěžní) zveřejnění nepravdivých informací – skutkových tvrzení a předkládá komentovaný písemný přepis reportáže zveřejněný na internetu (DŮKAZ č. 04b Přepis reportáže).

Nepravdivé tvrzení č. 1

„Pražský advokát Josef Kunášek dává na frak českému soudnictví. Zatímco tuzemské soudy se hroutí pod náporem žalob, on jako rozhodce dokáže rozlousknout i osm set případů měsíčně. Rád se chlubí tím, že dokáže rozhodnout osm set případů měsíčně“.

- Tvrzení žalobce – žalobce nerozhodoval 800 případů měsíčně a nikomu se s tím nechlubil.

Redaktor žalované Marek Pokorný, který je autorem předmětné reportáže žalované, dále jen Marek Pokorný, byl v té době externím spolupracovníkem žalované a navštěvoval žalobce (viz příloha této žaloby č. 3 - vztah žalobce a žalovaného). Začátkem roku 2007 se s žalobcem dohodl, že ho opět přijde navštívit v jeho nově budované rozhodčí kanceláři, kde byl dokončen pouze interier. Když se žalobce vrátil unavený od soudu v Ústí nad Labem, Marek Pokorný ho očekával s filmovým štábem. Žalobce byl v šoku, co se ze starého „kamaráda“ vyklubalo. Kameraman natáčel skrytou kamerou rozhovor žalobce s Markem Pokorným z dálky 20 – 50 metrů. Marek Pokorný, který měl předem připravené otázky, jak žalobce zjistil ze samotné reportáže (DŮKAZ č. 04 Redaktor Pokorný čte předem připravené ­otázky) se ptal žalobce na počet rozhodnutých případů měsíčně. Žalobce se s Markem Pokorným před tím bavil u piva o tom, že má rozpracováno 800 případů. O čísle 800 případů s Markem Pokorným hovořil v jiné souvislosti! Opět v jiné souvislosti se žalobce Marku Pokornému „chlubil“, že publikoval 800 stran textů jakožto právník píšící o právní problematice, když psal do časopisu Profit.(DŮKAZ č. 05 Potvrzeni Profitu o publikaci 800 normostran). Marek Pokorný mu podsunul číslo 800 měsíčně záměrně. Rozhovor žalobce s Markem Pokorným probíhal takto:

Marek Pokorný:
„Jak je to možný prostě zvládnout za 15 minut jeden případ? To by mne zajímalo. Prostě popsat mi ten princip postup“.

Žalobce:
„Já nebudu nic popisovat“

Marek Pokorný:
„A chci se ještě zeptat, jak je vlastně možný opravdu udělat těch osm set případů měsíčně?“

Žalobce:
„Protože na to máte tým lidí. Pět advokátů“

Marek Pokorný:
„Ale vy jste sám advokát. Vy nemáte nikoho jiného jako advokáta“

Žalobce:
„Já zaměstnávám advokáty, ne?

Marek Pokorný:
„Ale vy jste sám advokát, vy nemáte nikoho jiného jako advokáta“

Žalobce:
„Já zaměstnávám advokáty“

Marek Pokorný se snaží žalobci podsunout, že rozhodoval jeden případ 15 minut v návaznosti na 800 rozhodovaných případů měsíčně při osmihodinové pracovní době. Slovo měsíčně žalobce nezaregistroval. Marek Pokorný ho však v reportáži několikrát zdůraznil, což je laciný publicistický trik, tím, že toto číslo několikrát použil v rámci reportáže, čímž zvýšil její působivost.

Žalobce nepočítal, kolik sporů měsíčně dělá, protože to bylo velice těžké zjistit a neměl ani čas se tím zabývat. Rozhodčí řízení ho natolik zaměstnávalo, že se s nikým mimo firmu nestýkal. Marek Pokorný byl jediný, kdo ho v jeho nově vybudovaných kancelářích asi 5x navštívil. Žalobce v roce 2003 začínal rozhodovat cca. 5 sporů měsíčně. Později rozhodoval cca. 50 případů, až se dostal k počtu cca. 200 případů měsíčně, na které uzavřel smlouvu. Koncem roku 2006, kdy ho navštěvoval Marek Pokorný, bylo těchto případů cca 350. Žalobce v tomto roce dle počítačové sjetiny zpracované spolupracovníkem žalobce programátorem Martinem Strejcem, (DŮKAZ č. 03 Statistika koloběhu spisů za rok 2006) měl nápad 3.655 žalob, což odpovídá zhruba 300 rozhodnutých sporů měsíčně. Přitom jiné rozhodčí kanceláře rozhodují ročně 30.000 sporů, např. Společnost pro rozhodčí řízení JUDr. Tomáše Sokola (DŮKAZ č. 05a Počty nálezů). Jedná se většinou o jednoduché spory, kde směnka je důkazem o dluhu a jako takové je většinou rozhodnout bez nutnosti vyslýchat účastníky řízení, provádět složité dokazování apod. Základem jeho rozhodování bylo ustanovení § 78 odst. 1 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. ve spojení s § 48 tohoto zákona, dle kterých má majitel směnky v případě, že směnka nebyla zaplacena, přímý nárok ze směnky vůči výstavci na zaplacení směnečného peníze. Rozhodčí řízení se řídí stejnými principy jako řízení soudní, což např. znamená, že důvodem zrušení rozhodčího nálezu je skutečnost, že se rozhodce nevypořádá se všemi námitkami sporných stran. S žalobcem spolupracovali na rozhodčím řízení další advokáti (DŮKAZ Výslechem advokátů JUDr. Zdeňka Jedináka, JUDr. Ludvíka Hynka a JUDr. Jiřího Pavlíka).

Z nepravdivé informace, že žalobce sám rozhoduje 800 spisů měsíčně žalovaná dovozuje, že žalobce nemůže rozhodovat po právu a jeho rozhodování musí být zákonitě nekvalitní. Žalovaná si tuto informaci vymyslela s cílem žalobce poškodit.

Důkaz č.:
I-0  Pokus o smír s ČR
01   Rozsudek MS Praha č.j. Ca 96/2009-30
02   RRTV upozornění ČT
03   Anonym redaktora respektu Pokorného
04a Vysvětlení Marka Wolnera
04b Přepis reportáže
04   Redaktor Pokorný čte předem připravené otázky
05   Potvrzení Profitu o publikaci 800 normostran  
03   Statistika koloběhu spisů za rok 2006
Výslechem JUDr. Zdeňka Jedináka, Bělohorská 1685/80 Praha 6
Výslechem JUDr. Ludvíka Hynka, Václavské náměstí 2074/37, Praha 1
Výslechem JUDr. Jiřího Pavlíka, Kubelíkova 1224/42, Praha 3

Nepravdivé tvrzení č. 2

„A jeho rozsudek je zpravidla pravomocný do měsíce“.

- V jiném médiu redaktor Pokorný uvádí, že je pravomocný za 3 neděle. Marek Pokorný ve svém článku „Svérázný rozhodce zvládá osm set případů měsíčně“ na adrese http://pokorny.blog.denik.cz/clanok.asp?cl=3270&bk=39109 uvádí:

1)   „A jeho rozsudek je zpravidla pravomocný do měsíce“.
2) věta na téměř na konci článku „Kunášek, který se jinak pyšní tím, že jeho rozsudky nabudou právní moci do tří týdnů ode dne, kdy případ dostane na stůl“ (Důkaz č. 06 Pokorný – Blog Deník článek).

Systém práce žalobce byl takový, že žalobce neměl žádné prodlevy při rozhodování sporů. Když mu byla doručena žaloba, tak obratem – někdy tentýž den – zaslal žalovaným žádost o žalobní odpověď s poučením, že když se žalovaná strana ve lhůtě nevyjádří, tak vydá rozhodčí nález. Jestliže se žalovaná k žalobě vyjádřila, tak k námitkám přihlédl. Protože měl k dispozici od společností Profireal, a.s. a Profidebt s.r.o kompletní informace o poskytnuté půjčce, tak žalobě buď vyhověl nebo ji částečně nebo v celém rozsahu zamítl. Tyto společnosti žalobci seriozně poskytovaly v rámci přílohy k žalobě své interní informace o relevantní průběhu půjčky včetně kontaktních adres, výpočtů, na základě kterých byla částka žalována. Žalobce měl pracovníky, kteří před vydáním rozhodčího nálezu tyto informace spočítali.Žalobce předkládá soudu statistiku částečně zamítnutých žalob a souhlas s jejich zveřejněním. (DŮKAZ č. 6a Částečně zamítnuté žaloby v období od 46. týdne roku 2006 do 4 týdne roku 2007). (DŮKAZ č. 6b Souhlas se zveřejněním statistiky částečně zamítnutých sporů dle sp. zn.).

Z nepravdivých skutkových tvrzení ohledně délky rozhodování sporů a množství rozhodovaných případů žalovaná ve své reportáži vytvořila dojem, že žalobce je nedůvěryhodný rozhodce jak při současném rozhodování sporů ze směnek, tak při rozhodování kauzy DIAG HUMAN.

Důkaz č.:
03  Statistika koloběhu spisů za rok 2006
Výslechem JUDr. Zdeňka Jedináka, Bělohorská 1685/80, Praha 6
Výslechem JUDr. Ludvíka Hynka, Václavské náměstí 2074/37, Praha 1
Výslechem JUDr. Jiřího Pavlíka, Kubelíkova 1224/42, Praha 3

Nepravdivé tvrzení č. 3

„Pozoruhodné je na něm i to, že jako hlavní arbitr v kauze Diag Human rozhodoval o našich miliardách“.

Žalobce o žádných miliardách nerozhodoval, jednalo se o částku v řádu milionů. (Důkaz č. 7 Částečný rozhodčí nález).

Nepravdivé tvrzení č. 4

„Kdo by ale čekal velkou kancelář, zaměstnávající řadu dalších rozhodců, bude překvapen. Advokát Kunášek svých osm set rozhodčích nálezů měsíčně zpracovává sám a v obyčejné unimobuňce na okraji Prahy“.

Žalobce jako rozhodce nemůže zaměstnávat rozhodce, měl tým spolupracovníků. Žalobce neúřadoval v unimobuňce, ale měl k dispozici nově postavených 100m2 plně vybavených kanceláří na svém pozemku v k.ú. Horní Počernice postavených ve stylu. Původní advokátní kancelář měl jinde. Jak vyplývá z potvrzení ČAK z 7.1.2010 (DŮKAZ 16 Potvrzení ČAK ­ze dne 7. 1.2010), měl žalobce sídlo advokátní kanceláře od začátku své činnosti na adrese Praha 1, Na Příkopě 23 a k 1.1.1994 si zřídil pobočku na adrese Praha 9, Zdoňovská 17 a sídlo měl na adrese Praha 1, Václavské náměstí 17. Od 11.12.2005 měl sídlo na adrese Zdoňovská 17. O této kanceláři Marek Pokorný nevěděl a nikdy tam nebyl. Sídlo advokátní kanceláře je vzdáleno od nově budovaných rozhodčích kanceláří 70 metrů (DŮKAZ č. 02 Snímek ze satelitu) z období reportáže.

Pro potřeby rozhodčího řízení bylo žalobcem na této adrese postaveno v roce 2006 přízemí kancelářského objektu rozhodčích kanceláří o rozloze 100 m2, kde žalobce jednal s Pokorným a kde byl dodělán interiér kanceláří, (DŮKAZ č. 16d  Fotodokumentace – Vybavení kanceláří), aby byly funkční.

DŮKAZ č.:
16   Potvrzení ČAK ze dne 7.1.2010
02   Snímek ze satelitu
16d Fotodokumentace vybavení kanceláře
Výslechem ing. Jitky Šrajerové, pracovnice Profirealu, a.s. o prohlídce kanceláří

 Nepravdivé tvrzení č. 5

Převzaté skutkové tvrzení Alice Kunáškové, bývalé manželky žalobce:

„Devadesát devět procent jsem dělala vlastně sama. Pan doktor jenom rozhodčí nálezy podepisoval a nebo mi, jak už jsem podotkla, podepisoval bianko papíry“.

Tvrzení, že bývalá manželka žalobce dělala za žalobce 99% práce (DŮKAZ č. 16e Dělala jsem 99 % sama) není pravdivé a je i technicky nemožné, což muselo být žalované známo. Žalobce s bývalou manželkou přerušil spolupráci půl roku před natáčení reportáže. To žalovaná věděla. Redaktor žalované Marek Pokorný se s manželkou žalobce znal a tykali si spolu – TAK POČKEJ (DŮKAZ č. 16c Záznam z reportáže).

Žalobce po čtyřleté specializaci a postupném zvyšování ročního nápadu vyvinul systém práce rozhodování sporů zvyšováním produktivnosti kvérgrifů u sporů ze směnek. Toto jsou z valné většiny bagatelní spory s minimem dokazování. K tomu vyvinul technologii zpracování právních dokumentů prostřednictvím počítačového programu OTROK, jehož prostřednictvím podíl lidské práce minimalizoval. Pro řešení právních otázek – vytvořil si databázi svých judikátů – zpracoval 97 právních vět (DŮKAZ č. 06 Seznam právních vět) a administrativní činnost „odbřemenil“ vyvinutím počítačového programu (DŮKAZ č. 07 Fotografie ovládacích prvků programu OTROK). Prezentaci tohoto programu žalobce přikládá (DŮKAZ č. 08 Prezentace systému práce OTROK). Program vytvořil na základě své praxe získané při tvorbě Systému ASPI, kde za dobu 10 let vybral a zpracoval cca 5.000 odborných právnických článků, rozhodnutí soudů, Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, Rady pro reklamu, Úřadu pro průmyslové vlastnictví. Při tvorbě právních vět vycházel důsledně z judikatury a měl k dispozici i judikaturu směnečných sporů Profireal, a.s. vůči jeho dlužníkům. (DŮKAZ č. 09 Rozsudek KS v HK č.j.: 39 Cm 192/2002). Praxi s judikáty získal navíc při tvorbě publikací o nekalé soutěži a vzorech právních úkonů (DŮKAZ č. 10 Publikace Nekalá soutěž).

DŮKAZ č.:
06  Seznam právních vět
07  Fotografie ovládacích prvků programu OTROK
08  Prezentace systému práce OTROK
09  Rozsudek KS HK
10  Publikace Nekalá soutěž 

Nepravdivé tvrzení č. 6

„Spokojenost účastníků řízení, jedině snad Profirealu. Případné stížnosti totiž klientům nejsou nic platné. Tím, že podepsali zmiňovanou rozhodčí doložku, vzdali se práva protestovat“.

- Toto tvrzení jednak není pravdivé z toho důvodu, že klienti měli možnost v případě porušení zákona navrhnout obecnému soudu zrušení rozhodčího nálezu, neboť soudy rozhodují spory o neplatnosti rozhodčích nálezů, navíc žalobce nezasahoval do procesu podepisování rozhodčích doložek, toto bylo plně v kompetenci společnosti Profireal. Žalobce od společnosti dostával již kompletní „případy“, obsahující vyúčtování dlužné částky klienta a podepsanou rozhodčí doložku, žalobce neměl možnost proces podpisu rozhodčích doložek jakkoliv ovlivnit.

Nepravdivé tvrzení č. 7

„Kdo si půjčí například padesát tisíc, musí splatit téměř dvojnásobek. A v případě, že se jen o pár dní zpozdí s jedinou splátkou, musí zaplatit smluvní pokutu ve výši dalších padesáti tisíc“.

Ohledně výše smluvních pokut si žalovaná tento výrok vymyslela. V Smluvních ujednáních platných v období rozhodování sporů žalobcem je v článku 13. Sankce uvedeno:

13.1 V případě prodlení s úhradou splátky úvěru o více jak:

a)   15 dní po termínu splatnosti je Věřitel oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše splátky, a dále

b)   30 dní po termínu splatnosti je Věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13, odst. 13.1., bod (a) úhradu smluvní pokuty ve výši 13 % z výše splátky.

13.4. V případě, že Dlužník neuhradí 2 splátky dle aktuálního splátkového kalendáře (splátkového režimu) řádně a včas nebo v případě, že Dlužník je v prodlení s úhradou měsíční splátky déle než 30 dnů nebo v případě, že Dlužník je v prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku dle této Smlouvy o RÚ nebo v případě, že Dlužník poruší některé ustanovení této Smlouvy o RÚ nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení Dlužníka uvedené v této Smlouvě o RÚ je nebo se stane nepravdivé, je Věřitel oprávněn požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 13, odst. 13.1. uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 % ze schválené výše úvěru (dle čl. 2., odst. 2.1., odst. 2.2.a odst. 2.3.). (DŮKAZ č. 13 Smluvní ­podmínky Profirealu a č. 13a Detail smluvních podmínek - smluvní pokuta) stále zveřejněné na adrese http://profireal.kvalitne.cz/dokument/ujednani_RU (DŮKAZ č. 30 Profireal – Smlouva o úvěru – Celá) nebo výslechem statutárních orgánů Profirealu, a.s.

DŮKAZ č.:

13   Smluvní podmínky Profirealu
13a  Detail smluvnich podmínek – smluvni pokuta
30    Výtisk internet Profi smlouva o úvěru – celá

Nepravdivé tvrzení č. 8

„Jinými slovy, normální soud by mohl uvedenou smlouvu, například kvůli přehnaně vysokým úrokům a sankcím označit za neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Takové případy se ostatně už staly“.

Za tímto tvrzením navazuje záběr na rozsudek NS ČR Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. listopadu 2006 č.j. 21 Cdo 2898/2005., který se týká rozhodování sporů ohledně neplatnosti  smlouvy o půjčce. Přitom žalobce rozhodoval spory nikoliv ze smluv, nýbrž ze směnek,, kde je otázka platnosti smlouvy irelevantní. Tvrzení, že soudy již rozhodly o neplatnosti obdobných smluv ve spojení s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.listopadu 2006 č.j. 21 Cdo 2898/2005 (DŮKAZ č. 26a Usnesení NS 21 Cdo 2898/2005), DP kde je i vidět jméno předsedy senátu JUDr. Lubomíra Drápala i číslo jednací, je tvrzením zavádějícím. Jedná se o záměrně poskytnutou nepravdivou informaci v tom smyslu, že kdyby o věci rozhodoval soud, tak by spory, rozhodnuté žalobcem byly rozhodnuty soudem v neprospěch Profirealu, a.s. (Snaží se navodit, že analogicky by tak bylo i v případě kauzy Diag Human.) Zaštítění se záběrem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.listopadu 2006 č.j. 21 Cdo 2898/2005 je podvodem na diváky ČT. Toto usnesení ve výroku nic neřeší ohledně žaloby na neplatnost smlouvy o půjčce nebo o úvěru z důvodu rozporu s dobrými mravy ve vztahu k nepřiměřeným úrokům. Zamítá se jím dovolání. Jsou v něm pouze citovány rozsudky z předchozího řízení. Jedná se zejména o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.7.2005 č.j. 15 Co 386/2005-145, který došel k závěru, že dohodnutá výše úroků ve výši 60 % ročně podstatně, téměř čtyřnásobně, přesáhla horní hranici obvyklé úrokové míry. Soud proto došel k závěru, že toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná č. 1 měla tento rozsudek k dispozici a vědomě publikovala nepravdivou informaci. Jak vyplývá z obecně známých smluv o půjčce nebo úvěru, Profireal, a.s., stanoví výši úroků za tři roky splácení jinou a to podstatně nižší. Úrok, který si účtuje Profireal, a.s. ve svých půjčkách nebo úvěrech je 50% z poskytnuté částky při zpravidla tříletém splácení. Nejedná se tedy o 60 % roční úrokové míry, ale podstatně méně. 

Z výše uvedeného jasně vyplývá obvinění, že rozhodnutí žalobce jsou v rozporu s rozhodovací praxí soudů, a že žalobce jakožto rozhodce jednostraně zvýhodňuje společnost Profireal, a.s. (pochybnost, vyplývající z konstrukce reportáže, a z článků na internetu, zda nejsem dokonce jakožto rozhodce zkorumpován).

DŮKAZ č.:
26a Usnesení NS 21 Cdo 2898-2005 – Výše úroků

Nepravdivé tvrzení č. 9

„Občané by si měli uvědomit, že ve chvíli podpisu smlouvy s rozhodčí doložkou se prakticky vzdávají možnosti, aby jejich spor přezkoumal soud“.

Tvrzení není pravdivé, protože soudy rozhodují spory o neplatnosti rozhodčích nálezů.

Nepravdivé tvrzení č. 10

„Když jde o společnost Profireal, dokáže Josef Kunášek rozhodnout do měsíce. Jde-li však o problém někoho jiného, advokát už takto důsledný není“.

- Žalobce nedělal nic jiného než spory Profirealu, a.s. a její dceřinné společnosti Profidebt, spol.s r.o., pouze dodělával několik letitých sporů.

Nepravdivé tvrzení č. 11

Záběr na ulici, snad Senovážné náměstí v Praze, kde nese pan redaktor Pokorný pod paždím rozhodčí spisy.

Komentář redaktora Pokorného:
Loni se Kunáškovi navíc stala věc, která je černou můrou pro všechny advokáty. Ztratily se mu desítky spisů. Z nich lze vyčíst, kolik si kdo od Profirealu půjčil a kolik také dluží.

Neznámý klient Profirealu k tomu sdělí:
To, že se to ztratilo, to jsem nevěděl. A že se to válí na ulici, to už vůbec.

Tzv. „ztráta spisů“ byla šetřena Policií ČR – místním oddělení Nové město pod č.j. OR11- 3301/TČ – 10-2007 pro podezření z trestného činu neoprávněné nakládání s osobními údaji a následně odložena.

Marek Pokorný v rámci šetření dne 27.2.2007 vypověděl, že mu  začátkem února 2007 neznámá osoba předala 32 spisů rozhodčího řízení, kde byl žalobce ustanoven jako rozhodce. Za týden nato vypověděl, že mu tyto dokumenty předal neznámý muž koncem roku 2006, s tím, že mu neznámá osoba sdělila, že je poztrácel nějaký opilý advokát z Prahy 9. Žalobce však Marek Pokorný údajně nezná.

Žádné spisy se z kanceláře žalobce nevynášely a žalobce v nich vystupoval coby rozhodce a nikoliv advokát. Vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení bylo až na výjimky písemné, tak je vysoce nepravděpodobné, že by se šel žalobce do centra Prahy opít, pod paždí si vzal 34 spisů a poté je na ulici ztratil.

Z výše uvedeného je zřejmé, že redaktor žalované neuvádí pravdu o datu předání spisů, jejich skutečném počtu, ani o tom, kdo mu je předal.

Vymyšlené, nepravdivé tvrzení

Marek Pokorný telefonoval fiktivní klientce Profirealu a ta mu odpověděla:

„To je v každým případě vrchol, protože zaprvý jsou tam osobní údaje, já nevím, počínaje asi rodným číslem a všechny údaje, jo, takže to je vrchol všeho.“

S klientkou nemohlo být telefonováno, neboť Marek Pokorný neměl k dispozici telefonní čísla.

Nepravdivé tvrzení č. 12

„Rozhodce Kunášek je přesvědčený, že mu spisy ukradla manželka. Ať už to tak bylo, či nikoliv, pravdou je, že do jeho kanceláře měl přístup kdokoliv. Kunášek u sebe totiž s oblibou ubytovával třeba i bezdomovce“.

Žalobce bezdomovce neubytovával, do jeho kanceláří měli přístup pouze jeho spolupracovníci, včetně řemeslníků, kteří dodělávali „za provozu“ kancelář. Je nesmyslné, aby ukrajinští dělníci měli zájem o spisový materiál žalobce, který navíc byl uložen v kancelářích, kde byly prováděny administrativní výkony.

Zneužití výroku žalobce vytrženého z kontextu, že u něho vždycky někdo bydlel s argumentem a dáním ho do souvislosti s provozem rozhodčí kanceláře je nepřípadné. Marek Pokorný byl v nově vybudované kanceláři stojící na žalobcově pozemku o délce 100 metrů, kde bylo dostatek možností dalšího ubytování.

O spolehlivosti tzv. „bezdomovce“ Pepy, který se ráno probudil a našel obálku, ve které byly pětitisícovky, které žalobce ztratil, více než 100.000,-Kč, svědčí skutečnost, že tyto peníze Pepa žalobci vrátil a s žalobcem za ně koupili část nábytku do jednačky žalobce (DŮKAZ č. 16d Fotodokumentace vybavení kanceláře a 21 Faktura za vybavení jednačky).

Tvrzení, že do kanceláře žalobce má přístup prakticky kdokoliv a kdykoliv, že zde přespávají bezdomovci je nepravdivé. Marek Pokorný sám v odpovědi pracovníku žalobce Martinu Strejcovi zveřejněné pod předmětným článkem uvádí, že se procházel po objektu střeženém kamerovým systémem a klidně tam bez dozoru filmoval (DŮKAZ č. 17 Pokorný - Skrytá kamera). Záznam v ČT byl publikován až po půl roce, takže záznamy z kamer žalobce byly smazány, aby žalobce mohl prokázat, kde se neoprávněně Marek Pokorný procházel.Marek Pokorný se totiž procházel po 20 metrů dlouhé chodbě objektu, kde byla knihovna a výstřižky z novin srovnané dle témat podle abecedy na čtyřech policích, což potvrzuje diskusní příspěvek spolupracovnice přezdívkou TALISMÁNEK na stránkách blogu Pokorného (DŮKAZ č. 18 Diskusní příspěvky žalovaného - Smutná a Bohová).

Žalobce důkladně zabezpečil svoji rozhodčí kancelář. Rozhodčí řízení bylo vždy zahájeno tím, že žalobci byly doručeny zašifrované žaloby v elektronické podobě – něco podobného, jako dnes používaný elektronický platební rozkaz. Žalobce archivoval dokumenty v elektronické podobě prostřednictvím internetu v centru Prahy na cizím serveru, za což zaplatil 60.000,-Kč. (DŮKAZ č. 19 Faktura za archivaci na externím serweru). Na oknech a na dveřích byly mříže (DŮKAZ č. 20 Mříže na oknech). Za těchto okolností se jeví shora uvedené skutkové tvrzení jako nesmyslné. Zabezpečení kanceláře přesahovalo běžnou normu, neboť zde bylo 6 kompletně vybavených počítačových sólo pracovišť – PC + tiskárna navíc propojených sítí, kanceláře byly vybaveny starožitným nábytkem v koloniálním stylu dovezeným z Indie (DŮKAZ č. 21 Faktura za vybaveni jednačky ze dne 23.11.2006).

Není pravdou, že by u žalobce bydleli bezdomovci. V http://cs.wikipedia.org/wiki/Bezdomovec(DŮKAZ č. 21 Bezdomovec) je uvedeno, že za bezdomovce je označována osoba, nemající domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší. Termín bezdomovectví pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu. Pokorný se znal s manželkou žalobce, v rámci reportáže si s ním manželka tykala a dohodli se spolu, že do reportáže zapojí „bezdomovce“, aby žalobce poškodili. K tomu využili toho, že pro žalobce pracoval v této době umělec – malíř a designer, s kterým žalobce vybavoval a navrhoval exteriér jednací místnosti. Byli spolu dohodnuti, že spolu budou pracovat na návrhu výtvarného pojetí celého areálu žalobce. V době natáčení reportáže se v areálu žalobce pohybovali čtyři Josefové, a proto měl každý přezdívku kvůli identifikaci. Josefa – umělce jsme nazývali „bezdomovcem“ nikoliv v pejorativním slova smyslu, ale proto, že dle jeho vlastních slov přišel o práci i bydlení a žalobce mu nabídl práci a bydlení. Dále ho sponzoroval s cílem zajistit mu výstavy pro jeho lidovou tvořivost.

Dne 7.3. 2007 redaktor žalované Marek Pokorný tvrdil u výslechu na PČR, že žalobce nezná. Při výslechu dne 9.9.2007 tvrdil, že ho zná 10 let.

DŮKAZ č.:
17   Pokorný skrytá kamera
18   Diskusní příspěvky redaktora Pokorného – Smutná a Bohová
19   Faktura za archivaci na externím serveru
20   Mříže a oknech 
21   Faktura za vybavení jednačky

Výslechem ing. Jitky Šrajerové, pracovnice Profirealu, a.s. o prohlídce kanceláří Výslechem Marie Bohová, M. Horákové 502/39, 1700 Praha 7

Nepravdivé tvrzení č. 13

„I když se celé tři desítky spisů Kunáškovi ztratily loni v létě, dozvěděl se to až půl roku poté od nás“.

Žalobce ztrátu spisů zjistil dříve, a to v souvislosti s řádnou roční inventurou. O této skutečnosti jednal s Profirealem, a.s. a dohodl se na rekonstrukci těchto spisů.

Redaktor žalované Pokorný tvrzením, že se žalobce dozvěděl o ztrátě spisů až po půl roce přiznává, že si otázku ztráty spisů vymyslel, stejně jako ostatní výroky. K tzv. ztrátě spisů došlo v létě v souvislosti s ukončením činnosti jeho bývalé manželky, což nemohl vědět. Žalobce o ztrátě třiceti spisů informovala Policie ČR dne 27. 2. 2007, tedy poté, co proběhla inventura v předchozím roce.

Spisy, které se „ztratily“ se týkaly rozhodnutých sporů, které již byly rozhodnuté a pravomocné a byly určeny k uložení u Obvodního soudu pro Prahu 9. Vytvoření předávacího protokolu o archivaci měla na starosti bývalá manželka žalobce.

O vydání spisů žádal žalobce svoji bývalou manželku mimo jiné prostřednictvím advokáta JUDr. Jiřího Pavlíka v rámci vypořádání SJM dne 4.1.2007, tedy dva měsíce před tím, než byla natočena reportáž (DŮKAZ č. 25 Přípis ze dne 4.1.2007).

DŮKAZ č.:
25  Přípisem advokáta JUDr Jiřího Pavlíka¨
Výslechem JUDr. Jiřího Pavlíka, Kubelíkova 1224/42, 130 00 Praha 3
Výslechem ing. Jitky Šrajerové, pracovnice Profirealu, a.s. o prohlídce kanceláří tabulka – rozpory ve výpovědích Pokorného – viz výše.
Výslech jednatele Profirealu, a.s., se sídlem 530 002 Pardubice, Perštýnské náměstí 80 ing. Filipa Součka
Výslech jednatele Profidebtu, s.r.o. se sídlem 530 002 Pardubice, Perštýnské náměstí 80 Mariána Ganaje

SKUTKOVÉ TVRZENÍ č. 13

Zkreslení tvrzení ministra Pospíšila

„Bohužel ti lidé si jej [žalobce] dobrovolně vybrali a dobrovolně se vzdali práva na přezkoumání takového rozhodnutí,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

V televizní reportáži ministr Jiří Pospíšil k problematice ve skutečnosti uvedl:
„To je samozřejmě velkolepé číslo. Je otázka, nakolik jsou účastníci spokojeni s takovýmto rozhodnutím. Občané by si měli uvědomit, že ve chvíli podpisu smlouvy s rozhodčí doložkou se prakticky vzdávají možnosti, aby jejich spor přezkoumal soud.“

V jiném médiu (viz výše nepravdivé tvrzení č. 2) redaktor Pokorný podsouvá ministru spravedlnosti výrok BOHUŽEL SI HO VYBRALI, který pan ministr nikdy nepronesl a zneužívá tak jeho autority. Výrok „lidé se dobrovolně vzdali práva přezkoumání takového rozhodnutí“ byl vytržen ze souvislostí. (DŮKAZ: 26a Přepis reportáže – Scénář).

Dle názoru žalobce došlo mimo jiné k porušení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a to publikováním vulgárních výrazů. Zákon vysílání takovýchto výrazů nedovoluje neboť se nejednalo o pořad umělecký, kde zákon činí výjimku a dovoluje, ovšem s ohledem na uměleckou nezbytnost, takovéto výrazy použít. Redaktor žalované navštěvoval žalobce coby jeho starý známý kolega – novinář a v rozhovoru u piva, natočeném skrytou kamerou, ho na konci rozhovoru nařknul z toho nejhoršího, z čeho může být rozhodce nebo advokát nařčen. Že straní Profirealu, a.s. a jeho rozhodčí nálezy jsou nekvalitní. Žalobce se rozčílil a bohužel použil vulgární výrazy, které do úst advokáta nepatří, i když jedná v soukromí. Této debatě předcházela debata ohledně toho, že žalobce jakožto advokát zastupuje spor, kde po více než patnácti letech nebyl vydán rozsudek. Přestože měl žalovaný k dispozici několik hodin záběrů učiněných skrytou kamerou, vybral z nich právě tyto. V rámci reportáže bylo odvysíláno celkem 7 vulgarizmů, které byly natočeny na konci přátelského rozhovoru probíhajícího při oboustranné konzumaci alkoholických nápojů po ukončení pracovní doby a to skrytou kamerou bez žalobcova vědomí a souhlasu v jednací místnosti kanceláře poté, co se žalobce s Markem Pokorným pohádal, když ho Pokorný cíleně vyprovokoval nařčením z nekvalitní práce rozhodce. Použití vulgárních výrazů v televizním vysílání při konzumaci alkoholu skrytou kamerou advokátem v rámci soukromého rozhovoru hrubě snižuje důstojnost advokátního stavu a důvěru nezletilých občanů v hodnověrnost advokátů a dodržování zákonů v naší republice. Dle názoru žalobce k jejich protiprávnímu publikování došlo záměrně s cílem vytvořit příběh o záporné postavě českého právního systému a tím žalobce poškodit. Tvůrci reportáže žalované si museli být vědomi toho, že protiprávní použití vulgárních výrazů získaných nelegálním způsobem v kontextu s ostatnímu skutečnostmi nemělo informační hodnotu, mělo za cíl žalobce diskreditovat.