____________________________________________________________
Obchodní smlouvy a jejich plnění: Obecně [PF.r. 92, 17: 6] – Text – poslední stav textu
Zásadní rozdíl mezi starou a novou úpravou spočívá v tom, že je-li plněno prostřednictvím banky, je peněžitý závazek splněn až připsáním peněžité částky na účet věřitele. V případě plnění prostřednictvím pošty je závazek splněn až vyplacením částky věřiteli. Ten, kdo včas nezaplatí, se dostává do podstatně horší situace než v minulém roce. Je podle § 369 ve spojení s § 502 povinen platit úroky o jedno procento vyšší než je úroková míra stanovená zákonem nebo na základě zákona. Není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy.
Třetí možnost určení času plnění se týká situace, kdy se strany dohodly, že dobu plnění bude moci určit dlužník. Protože by v tomto případě snadno mohlo dojít k tomu, že dlužník bude své plnění stále odkládat, stanoví § 341 , že neurčí-li dlužník za takové situace dobu plnění v přiměřené době, může věřitel požádat soud, aby dobu plnění stanovil.
Závazek zanikne též pozdním plněním, pokud ovšem již předtím věřitel nevyužil své právo od smlouvy odstoupit.
Odstoupení od smlouvy je v obchodním zákoníku upraveno jednak v obecných ustanoveních jeho třetí části a dále ve zvláštních ustanoveních téže části pro každou ze smluv zvlášť.
Je třeba upozornit na § 333 odst. 1, který stanoví, že přebírá-li plnění přímo věřitel, je dlužník oprávněn požadovat na něm potvrzení o předmětu a rozsahu plnění. Dlužník může své plnění odepřít, pokud mu věřitel výše zmíněné potvrzení nevydá.
Zánik nesplněného závazku
Obchodní i občanský zákoník upravují možnosti zániku závazku, aniž došlo k jeho splnění.
Obchodní zákoník umožňuje odstoupení od smlouvy, odstupné, zmaření účelu smlouvy a zčásti pak dodatečnou nemožnost plnění a započtení pohledávek.
V občanském zákoníku je upravena možnost ukončit závazkový vztah dohodou, neuplatněním práva, splynutím a narovnáním. Rovněž je zde pamatováno na případ, kdy podnikatel zemře před tím, než splní své závazky. V tomto případě zanikají jen ty závazky, které měl dlužník plnit osobně. Rovněž smrtí věřitele zanikne právo jen tehdy, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.
Odstoupení od smlouvy
Od smlouvy lze podle § 344 obchodního zákoníku odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo zákon. Ze zákona je podnikatel oprávněn odstoupit od smlouvy, znamená-li prodlení dlužníka nebo věřitele podstatné porušení jeho smluvní povinnosti. Své odstoupení je však povinen oznámit bez zbytečného odkladu poté, kdy se o tomto porušení dozvěděl. V pochybnostech se má za to, že porušení smlouvy není podstatné.
Odstupné
Jestliže se podnikatelé při uzavírání smlouvy dohodnou, že jedna ze stran nebo kterákoliv ze stran je oprávněna smlouvu zrušit zaplacením určité částky jako odstupného, ruší se smlouvy od doby svého uzavření, když oprávněná osoba oznámí druhé straně, že svého práva využívá a stanovené odstupné zaplatí. Toto oprávnění však nemá strana, která již přijala plnění závazku druhé strany nebo jeho části nebo která splnila svůj závazek nebo jeho část.
Pokud je účel v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena zmařen, může strana dotčená zmařením účelu smlouvy od ní odstoupit.
Strana, která od smlouvy odstoupila, je povinna uhradit druhé straně škodu, která jí odstoupením od smlouvy vznikne.
Zákon dále pamatuje na situaci, kdy se plnění stane nemožným. Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. Plnění však není nemožné, lze-li jej uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady, až po sjednaném čase nebo pomocí jiné osoby.
Stane-li se nemožným uskutečnění jednoho z více viditelných plnění, omezuje se závazek na plnění zbývající.
Dlužník, jehož závazek zanikl pro nemožnost plnění, je povinen uhradit škodu tím způsobenou věřiteli, ledaže nemožnost plnění byla způsobena okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
Započtení
Další případ zániku nesplněného závazku přichází v úvahu tehdy, mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu. Ty zaniknou, pokud se vzájemně kryjí a některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Při započtení dochází k zániku pohledávek v tom okamžiku, kdy se spolu střetly, i když projev směřující k započtení byl udělán později. Okamžikem střetu je den, kdy nastala splatnost pohledávky později splatné. K započtení dochází v té části pohledávky, kterou se navzájem kryjí. Proto často jedna z pohledávek zanikne zcela (ta nižší) a druhá jen částečně (ta vyšší).
Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu.
Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.